Můj příběh

Celý svůj dospělý život jsem pracovala v nějaké bance. Vystřídala jsem tady různé pozice a myslím, že jsem byla i docela úspěšná. Spousta věcí mě v bance bavila, nejvíc lidi – klienti. Bavilo mě si s nimi povídat, hledat řešení jejich problémů. Těch příběhů, co jsem za tu dobu vyslechla!

Byla ale spousta věcí, které člověk dělat musel a nechtěl. Hromada nařízení, postupů, které mi nedávaly smysl, ale muselo se to tak dělat. Ze začátku jsem se bránila, dohadovala, ptala – proč se musí to a to. Ale pak jsem zjistila, že to je ztráta času, že je lepší se přizpůsobit, a jít cestou nejmenšího odporu. Roky běží a člověk v tom „umí chodit“. Neprojevovala jsem se, potlačovala jsem se, pořád jsem chtěla být dobrá a všemi přijímaná. A pak….najednou…přišla nemoc.

Dnes už vím, že mě rakovina přišla zachránit před tím přežíváním. Nejdřív to bylo hrozné, dlouho a dlouho to bylo hrozné. Bojovala jsem s tím, všechny moje životní jistoty se rozpadly a já jsem nevěděla kdo jsem. Trvalo mi velmi dlouho než jsem to přijala a přestala bojovat a začala konat.

Začala jsem se zajímat o své tělo. Konečně! Nejdříve jsem hledala různé způsoby léčení, prošla jsem hromadou alternativních směrů. Experimentovala jsem se stravou, co jíst, co ne…občas jsem šla do děsných extrémů. Pořád hledám, co je dobře a co špatně, ale už víc poslouchám sebe než nějaké rádce…

Zájem o zdravé tělo mě vedl dál, začala jsem cvičit, hodně dlouho jsem dýchala podle Wima Hofa, otužovala jsem se. Něco z toho mi v životě zůstalo něco jsem zkusila zase opustila.

Tento zájem o tělo mě také zavedl k masážím. Sama chodím na masáže moc ráda a napadlo mě, že bych se to mohla zkusit naučit. Přihlásila jsem na kurz maséra ve zdravotnictví, aniž bych tušila, co mě čeká. A bylo to skvělých 5 měsíců života.

Kurz byl hodně intenzivní, potkala jsem tam spoustu skvělých lidí a spoustu jsem se toho naučila. A hlavně najednou jsem chodila někam, kam se mi každé ráno chtělo jít. Byla jsem obrovsky unavená, po nemoci, po chemoterapiích, najednou jsem velmi intenzivně masírovala, ale přes tu únavu, mě to neskutečně bavilo a naplňovalo.

Už jsou to dva roky a já se učím dál, masíruji skoro denně, doplňuji si další kurzy, podle toho, co mě zajímá.

Baví mě ty hledat ty souvislosti, zkoumat, hrát si s tím…baví mě pomáhat, a když se to povede, tak je to úplně nejlepší pocit na světě…